Náš příběh

Náš příběh začíná někdy v 80. letech, kdy Jirka Vyvial (VIVA) vyráběl první brože a prstýnky, které jeho žena prodávala na MDŽ v místní mateřské škole.

Dláto vzal poprvé do ruky před 40. rokem života. Dostal jej společně s dřevěnou deskou od kamaráda. Po týdnu práce na ní se mu otevřela nová cesta.

Cesta tvoření a sebevyjádření skrze stromy a jejich dřevo. Jirka začínal tvorbou menších dekorativních předmětů. Dělal je v přítmí starého sklepa, kde mu rezavěla dláta. „Vše má svůj vývoj“, říkával. Formáty soch a reliéfů se stále zvětšovaly. Vytvořil jich okolo 600 kusů. Rád experimentoval jak s různými druhy dřevin, tak s barvami, kameny, kovem.

Se vzrůstajícím počtem děl na zahradě vyrostl nejdříve venkovní ateliér, později i Chrám tvoření, tzv. aťas, kde byl prostor tvořit i v chladných měsících u kamen.

Vystavoval na více než 30 místech, kam chodí lidé – ve stavebninách, nemocnici, knihovně, restauracích, galeriích i zámku, a to jak v České republice, tak v Miláně a Los Angeles. Pořádal a účastnil se venkovních dřevořezání s přáteli. Plnil si své dřevěné sny.

Jirka odešel ve svých 70 letech v listopadu 2022 do nebe.

V ateliéru zůstala spousta dřeva, pily, dláta, brusky; před ním tucet majestátných kmenů. Před ateliérem dva pokusní králíci, nadšenci a snílci – Míša a Tom Rajniakovi.

Vše volalo, ZKUS TO!

Byl tu ale respekt – ke dřevu, k odkazu Míšina taťky, ostrým nástrojům. A pak přišla spolužačka, že chce koupit sochu, ale předtím upravit její zbarvení. S posvátnou hrůzou jsme jí brousili a natírali. Na půdě jsme našli taťkova stará díla, kterým říkáme „devadesátky“ (1990) – hodně geometrická, až moc barevná. Na nich jsme trénovali svou zručnost a originalitu, se snahou kopírovat to, co taťka dělal. Tak trochu terapie, jak být ve spojení s tím, kdo tu fyzicky není.

Začaly chodit vlastní nápady, pokusy a omyly… a také klienti.  Ateliér nás pohltil do svých útrob a přináší nám víc, než bychom čekali. Je to prostor pro vše, čím chcete být.